Palmový olej v našem obchodě

V našem bezobalovém obchodě a eshopu jsme se rozhodli nabízet pouze produkty bez obsahu palmového oleje. Níže si můžete přečíst, proč je palmový olej hrozbou a proč jsme se rozhodli jej ze sortimentu vyřadit.

Nicméně, v průběhu fungování se ukázalo, že některé produkty bohužel svoji “bezpalmovou” alternativu zkrátka nemají. U těchto produktů vždy zhodnotíme, zda se jedná o věc zbytnou či nezbytnou - zda se dá v dnešní době bez daného produktu rozumně fungovat.

V případě, že se rozhodneme takový produkt do sortimentu zařadit, vybíráme z dostupných možností vždy tu, kde je obsah palmového oleje nejmenší, a nebo kde je největší zastoupení bio či certifikovaného.

V této chvíli se jedná o následující produkty:
- gel na mytí nádobí
- gely na praní
- wc čistič
- universální čistič
- leštidlo do myčky nádobí

Jedná se o produkty firmy Tierra Verde. Palmový olej je obsažen v přidaných povrchově aktivních látkách (tenzidech), které jim dodává firma Krátoška Chemin, a zaručuje se, že použitý PO je RSPO certifikovaný. Nicméně, hlavními tenzidy v produktech Tierra Verde zůstávají mýdlové ořechy.
​

​Produkce a spotřeba palmového oleje

Palmový olej je v Evropě nejběžněji používaným rostlinným tukem. Najdeme ho téměř v 50 % balených výrobků - v potravinách (sušenky, čokoláda, zmrzlina, bramborové lupínky atd.), v kosmetice, v čisticích prostředcích, krmivech pro zvířata a v rostoucí míře také v pohonných hmotách, jelikož slouží jako surovina pro výrobu bionafty. 

Intenzivní pěstování palmy olejné souvisí s odlesňováním tropických deštných lesů v jihovýchodní Asii, Africe i Jižní Americe, a přispívá tak k ničení životního prostředí místních obyvatel, rostlin i živočichů. Většina produkce palmového oleje pochází z rozvojových zemí. Mezi největší producenty patří především Indonésie a Malajsie, odkud pochází přes 80 % celosvětového objemu palmového oleje. 

​V čem spočívá hrozba palmového oleje?

​1) Kácení pralesů
Požáry ovlivňují i vzdálená místa a přispívají ke globálnímu oteplení. Obnažená půda je náchylnější k erozi. 

​Problematické momenty certifikace:

​1) RSPO nezohledňuje dopady použití pesticidů a průmyslových hnojiv

A to jak na samotnou plodinu (ne jak jsme tomu zvyklí u evropské značky BIO), ale také na životní prostředí. Stále tedy může docházet ke znečišťování zdrojů pitné vody, k úbytku ryb a dalších vodních živočichů a dokonce i k zániku korálových útesů v mořích.

​2) "Hříšník" se může vyplatit, o certifikát nepříjde

V případě že někdo podá stížnost na porušování principů RSPO certifikace, může se firma z takového prohřešku vyplatit bez toho aniž by o certifikát přišla. Říká se tomu kompenzace. V podstatě si tedy korporace mohou dělat co chtějí, a když se na to náhodou přijde, zaplatí kompenzaci a fungují dál, aniž bychom se o tom dověděli.

​3) Vysledovatelnost původu palmového oleje pokulhává

V podstatě dnes existují 4 druhy RSPO certifikovaného palmového oleje. Přičemž v drtivé většině jde o takzvaný systém Book and Claim, to znamená, že certifikovaný palmový olej ve vaší sušence byl pravděpodobně produkován normálním neudržitelným způsobem, ale bylo vyprodukováno stejné množství „udržitelného“ palmového oleje, který byl následně smíchán s tím běžným. Tento na první pohled morálně jen velmi těžko ospravedlnitelný krok, má ale přeci jen svojí věcnou logiku. Pomáhá učinit RSPO palmový olej dostupný, to především tím, že není nutné „udržitelnou“ a „neudržitelnou“ produkci segregovat během zpracování a transportu, což by bylo finančně výrazně náročnější.

Co my na to?

Nechceme certifikaci zrušit, také ji považujeme za správnou cestu k narovnání vztahů mezi obchodem a přírodou, nicméně stávající podmínky jsou zcela nevyhovující. Palmový olej s certifikací RSPO v tuhle chvíli nelze označit za eticky akceptovatelný zdroj. Dokud se významným způsobem nezmění pravidla. 


Více o palmovém oleji se dozvíte v přehledně zpracovaném dokumentu "50 otázek a odpovědí" (o palmovém ale i jiných olejích), který zpracovala Koalice proti palmovému pleji: http://www.stoppalmovemuoleji.cz/docs/FAQ.pdf

Pokud nechcete číst celý dokument, projděte si alespoň nejpalčivější a nejčastěji se opakující otázky a argumenty:

Jak se pěstuje palma olejná?
Pěstování palmy olejné je v současnosti jednou z hlavních příčin úbytku tropických deštných lesů. To způsobuje četné problémy pro klima, životní prostředí, rostliny, živočichy i obyvatelstvo. Palmy potřebují tropické klima s vysokou vlhkostí a teplotu. Zakládání palmových plantáží začíná kácením velkých stromů, vysoce ceněných pro své vzácné tvrdé dřevo, které skončí v našich domech jako zahradní stůl nebo desky na podlaze. Méně ceněné dřevo je v továrnách zpracováno na papírovou hmotu. Zbytek lesa je vypálen. Aby se palmám na takovýchto chudých půdách dařilo, je zapotřebí zemi pořádně prohnojit. Pěstování palmy olejné je proto doprovázeno používáním velkého množství herbicidů a hnojením močovinou. Plantáže se také stříkají herbicidy, aby se omezil růst trávy, která palmám konkuruje. K osázení i sklizni je zapotřebí těžké mechanizace. Lisy na výrobu palmového oleje vyžadují tisíce hektarů plantáží jen kvůli tomu, aby se finančně vyplatily. Na kvalitnějších půdách je olejnou palmu možné pěstovat ve 2-3 cyklech s tím, že další cykly budou vyžadovat větší investice do hnojení a péče. Na půdách nekvalitních to v současné době vypadá, že po odumření palem zůstane jen pustá, neúrodná planina. Není nic, co by je následně nahradilo. Jen sterilní pláně, které pokryjí expanzivní traviny a keře. Pokud bychom jednoho dne chtěli získat prales zpět, trvalo by to dlouhá staletí a navíc ani to není jisté.

Může být intenzivní pěstování palmy olejné udržitelné?
Odlesňování narušuje strukturu půdy, která pak není chráněna před účinky přívalových dešťů. Veškerá půda bohatá na živiny je tak odplavena a výnosy klesají. Zemědělci pak musí používat hnojiva, která narušují životní prostředí. Znovu osazování palmy olejné je problematické, ale řešením by mohlo být organické zemědělství. Intenzivní pěstování palmy olejné ale nikdy nebude v pravém slova smyslu trvale udržitelné. V míře dlouhodobosti pěstování plantáží je rozdíl pouze podle intenzity jejich obhospodařování.

Je palmový olej nejproduktivnější ze všech olejnatých plodin?
Producenti a zastánci palmového oleje tvrdí, že při pěstování palmy olejné je dosahováno vyšších výnosů než u jiných olejnatých plodin, a je tak zapotřebí až 10x méně půdy. Palmové plantáže zabírají pouze 4,8 % z celosvětové zemědělské plochy určené pro produkci jedlých olejů a přitom produkují většinu oleje (34 % světové produkce jedlých olejů, na druhém místě je olej sójový s 29 % a na třetím olej řepkový s 15 %) a zároveň je palmový olej nejobchodovanějším olejem na globální trhu s podílem přes 60 % (sójový olej zaujímá 16 % a slunečnicový pak 10 % obchodovaného oleje na globálním trhu) (USDA 2015/2016). Do výpočtu jsou však započítávány pouze rostliny, které jsou na vrcholu produkce. Nepočítá se však už s tím, že palma olejná začíná plodit po 5 až 7 letech a vrcholu své produkce dosahuje v 15 letech, pak již produkce postupně klesá. Nejpozději ve věku 25 let přestává být sklízení plodů ekonomické a zhruba ve věku 30 let palma přirozeně umírá. Tento argument také nebere v potaz fakt, že není možné srovnávat jeden hektar tropického deštného pralesa s jedním hektarem lesa mírného pásu, a to hned z několika důvodů. Prvním z nich je hodnota takového území. Tropické deštné pralesy pokrývají menší povrch planety než lesy mírného pásma, ale hostí mnohonásobně větší počet živočišných a rostlinných druhů. Navíc hrají významnější roli i v ekologii celého zemského ekosystému, především v udržování hydrologického režimu. Ztráta jednoho hektaru deštného pralesa je tedy mnohem závažnější, než ztráta lesa mírného pásma.
Pokud se palma olejná, která je tedy jednou z nejproduktivnějších hospodářských plodin (tedy která z živin v půdě produkuje maximum rostlinné hmoty), pěstuje na neúživných půdách, dojde během 20 až 60 let k naprostému vyčerpání těchto půd. Navíc z nich mizí i podzemní voda (jedna palma spotřebuje až několik desítek litrů vody denně). Z palmové plantáže se pak stane naprosto neúrodná step bez jakékoli funkce. A teď si to srovnejme: jeden hektar slunečnice nebo jiné olejniny, který lze v mírném pásmu pěstovat po stovky let, versus 1 hektar intenzivně pěstované palmy olejné, která přináší osminásobný výnos po dobu 15 let. Co z toho představuje větší zátěž pro životní prostředí?

Proč nemohou být palmové plantáže považovány za les?
Plantáže palmy olejné váží mnohem menší množství oxidu uhličitého ve srovnání s pralesním ekosystémem. Monokultury palmy olejné mají nízkou úroveň biodiverzity, proto nemohou být porovnávány s bohatstvím deštných pralesů. Tropické deštné pralesy pokrývají menší povrch planety než lesy mírného pásma, ale hostí mnohonásobně vetší počet živočišných a rostlinných druhů. Navíc mají i významnější roli v ekologii celého zemského ekosystému, především v udržování hydrologického režimu. Odlesňování narušuje strukturu půdy, která se pak neubrání velkým lijákům. Většina půdy bohatá na živiny je tak odplavena a zbytek pohltí palmové stromky. Výnosy klesají a zemědělci jsou pak nuceni používat hnojiva, která narušují životní prostředí. Ztráta jednoho hektaru deštného pralesa je tedy daleko závažnější oproti ztrátě jednoho hektaru lesa nebo stepi mírného pásu.

Jaké jsou dopady produkce KOKOSOVÉHO oleje na životní prostředí?
Co se týče ohleduplnosti k životnímu prostředí, je na tom oproti palmovému lépe z několika důvodů: V jihovýchodní Asii jde o původní plodinu, která se tu pěstuje už několik tisíciletí – v Indii jsou první záznamy o jeho pěstování datovány již kolem roku 1000 př. n. l. Dříve se ze skořápek soustružily knoflíky a misky. Středoevropané se o kokosovníku dozvěděli v 16. století z antických spisů a herbářů. Její pěstovaní je už tím pádem nedílnou součásti jak místní kultury, tak i ekologie krajiny. Což mimo jiné obnáší i minimální použiti hnojiv, pesticidů, herbicidů a těžké mechaniky. Zpracovatelský průmysl je „lehčí“, nezahrnuje lisy, které by vyžadovaly tisíce hektarů plantáží jen kvůli tomu, aby se finančně vyplatily. Kokosová palma má specifičtější nároky na prostředí, lze ji pěstovat jen na určitých vhodných místech. To chtě nechtě vede k tomu, že kokosové plantáže nemůžou dále příliš expandovat, pěstitelé jsou nuceni efektivně využívat ty plantáže, které už existují. Kokosové plantáže jsou „přátelštější“ k jiným druhům hospodářských plodin a zvířat, takže může vzniknout „agroekosystém“, který je z ekologického hlediska funkčnější. Celý systém je versatilnější, harmoničtější a pestřejší oproti monokultuře olejné palmy. Navíc lze při pěstování kokosové palmy produkovat víc komodit, ať už z palmy samotné anebo z dalších plodin a zvířat, které se dají pěstovat a chovat na stejném území současně. Potravinářství. Ze žlutých květů se vyrábí sladká šťáva, která může být dále zpracována na cukr a palmové víno. Z kokosu se získává kokosová moučka a kokosový olej. Kokosový olej se od 19. století začal získávat z usušeného a rozemletého jádra ořechu (tzv. kopra) vařením, v současné době se lisuje. Kokosový olej taje při pokojové teplotě (23-26° C). Ze zkvašeného kokosového mléka se vyrábí lihovina zvaná arak. Z mladých listů se připravuje salát. Textilní průmysl. Z vláknité vrstvy z oplodí se pletou rohože a pytle, spřádají se z ní motouzy. Stavebnictví. Listy si domorodé obyvatelstvo tropických oblastí pokrývá střechy.